Proč jsme začali s chovem těchto tvorů? Kde vlastně začít? Důvodů je opravdu dost. Hodně lidí má o těchto tvorech mnoho předsudků, ale když nahlédnete do jejich světa, získáte na ně zcela nový pohled. Najednou už nebudou tak oškliví a nebezpeční, ale budou také zajímaví a fascinující.

Velikostně můžeme spatřit jak “prcky”, tak ale i opravdové giganty, kteří se mohou dožít i několika desítek let.

Prostředí, ve kterém žijí, jsou hodně různorodá. Někteří žijí na stromech, zatímco další zůstávají na zemi a budují si úžasné pavučinové dutiny. Další druhy můžeme najít také pod zemí, kde vytváří tzv. sklípky, které jim slouží jako hnízdo. Od toho se také odvíjí název SKLÍPKANI.

Příroda si u těchto stvoření pohrála s celou paletou barev. Od hnědé, černé až po zlatou, červenou a modrou. Díky těmto barvám, některé druhy dostaly i své jméno, např. Avicularia metallica – sklípkan kovový. Tyto barvy se mohou v průběhu jejich života měnit, jako např. u Avicularia versicolor, která je na počátku života modrá, se žíháním na zadku (abdomenu) a v adultním věku dostává červeno-fialovo-zelenou barvu, bez žíhání na abdomenu.

Velice zajímavé a pro pavouky důležité je svlékání. Tato fáze umožňuje sklípkanovi jeho růst, ale zároveň je v tuto chvíli nejvíce zranitelný. Jedná se o stav, který je nebezpečný a život ohrožující. V případě, že se pavoukovi nepodaří svléknout, uhyne. Při svlékání si pavouk musí lehnout na záda a pomalým pohybem se vymanit ze starého svleku. Zajímavé také je, že pokud sklípkan přišel o svou končetinu v době před svlékáním, dochází k částečné regeneraci a postupné náhradě celé končetiny.

Asi nejzajímavější životní etapou sklípkanů jsou námluvy a páření. Pokud je samec dospělý a samice pohlavně zralá, dochází nejprve k námluvám, při kterých na sebe klepou a drnčí. Ale ani pak není vyhráno! Ať to zní a vypadá sebehůř, může dojít k tomu, že samice samce sežere (nejhorší představa pro zkušeného chovatele, chovatele začátečníka a v neposlední řadě pro podstatnou část lidské mužské populace). Pokud je však vše jak má být, dochází ke vzájemné komunikaci a nastává čas páření. Sklípkani propletou své končetiny a samec samici lechtá a stimuluje na spodní části těla. Když se ho samice nesnaží zahnat, nebo sežrat, vstříkne samec sperma do tzv. spermatéky. K oplození vajíček dochází mimotělně.

Sklípkan je také zdatný lovec. Je schopen usmrtit a spořádat kořist, která je stejně velká jako on sám. Některé druhy jsou však schopni usmrtit i tvory větší.

Snažili jsme se tímto článkem ukázat krásu sklípkanů, nicméně vždy to bude divoké zvíře a ne mazlíček. Proto by se neměl nikdy a u nikoho vytratit zdravý respekt před tímto stvořením. 

ZPĚT